JÁNOŠÍK

Pravdivá historie

V našem příběhu poznáváme Jánošíka (Václav Jiráček) jako vojáka Rákocziho vojska. O pár let později ho vidíme v císařském vojsku, kde hlídá vězně u správce Bytčianského zámku Krištofa Ugronoviča (Marián Labuda). Jednoho však neuhlídá, nebo spíše uhlídat nechce... Je jím dávno pronásledovaný zbojník kapitán Tomáš Uhorčík (Ivan Martinka).

Další zimu tráví Jura doma v Terchovej. Uhorčík si ho najde  a přesvědčí ho, aby se přidal ke zbojníkům. Jánošík si brzy získá obdiv jak Uhorčíka, tak i některých členů zbojnické družiny. Mezitím, co Jánošík poznává zbojnický život se Uhorčík zamiluje, rozhodne se oženit a změnit svůj život. Juro se ujímá vedení družiny. Bohatým bere a chudým dává.  Mezi lidmi o něm začínají kolovat legendy.

Příběh o lásce, přátelství, o hledání štěstí a o osudu, nad kterým se jen těžko dá vyhrát.

SR/PL/ČR/HU, historický, 2009

Režie: Agnieszka Holland, Kasia Adamik

Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka, Michal Zebrowski, Sarah Zoe Canner, Marián Labuda, Táňa Pauhofová, Gabriela Bírová, Richard Krajčo, Adrian Jastraban, Karel Dobrý

Premiéra v ČR: 10.8.2009

Bioscop

Zdroj a foto: Distributor

REVOLUČNĚ JINÝ JÁNOŠÍK:

I když byly dosud natočeny čtyři celovečerní filmy o Jánošíkovi, slavného lidového hrdinu příliš neznáme. Známe jen lidovou legendu o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával a kterého po zradě popravili zavěšením na hák za žebro. Opravdového Juru Jánošíka, mladíka z Těrchové, jehož krátký, ale dramatický život inspiroval generace Slováků k vytvoření legendy, přibližuje až nový film režisérek Agnieszky Holland a Kasii Adamik.

Výpravný velkofilm vznikl podle scénáře Evy Borušovičové, která studovala několik let archivní záznamy a dokumenty. Zajímaly ji reálné životní osudy charismatického mladíka, který zemřel mladý a stal se legendou.

„Základ tvoří dochovaná fakta o životě Jánošíka. Příběh je pak doplněn událostmi a činy, které byly v kontextu té doby velmi pravděpodobné. A zbytek tvoří to, co vzniklo v mé hlavě. Před téměř čtyřmi sty lety se lidé milovali a nenáviděli, přátelili se i záviděli. V touze najít si své místo v životě, směřovat k naplnění svého poslání, v hledání štěstí a lásky se toho moc nezměnilo“, říká scenáristka Eva Borušovičová. Právě její nový, převratný pohled na známého hrdinu oslovil režisérku Agnieszku Holland, která si přizvala na pomoc svou dceru Kasiu Adamik.

Představitele hlavního hrdiny hledaly režisérky na konkurzech ve třech zemích – v Čechách, Polsku a na Slovensku. Nakonec hlavní roli ztvárnil mladý český herec Václav Jiráček. Agnieszka Holland k tomu říká: „Kasia vybírala z více než 300 Jánošíků. Po výběru jsme vyzkoušeli 50 nejlepších. Vašek nás okamžitě nadchl tím, že se odlišoval od všech ostatních. Měl nejen chlapecké kouzlo, soustředěnost, zdrženlivost a upřímný projev, ale hlavně bylo cítit, že má ten vnitřní druh nezávislosti bez které se každý hrdina stává jen loutkou. Nejen, že vypadal zajímavě a přesvědčivě hrál, ale měl v sobě tu jiskru, se kterou jsem se setkala u několika nejlepších amerických herců“.

Jejich volba rozhodně překvapila, protože mladík s chlapeckou tváří a štíhlou postavou vysoký 175 centimetrů byl na hony vzdálený od do té doby zažitého obrazu Jánošíka jako dvoumetrového siláka s téměř nadpřirozenými schopnostmi. „Když jsem ho viděla poprvé, hned jsem věděla, že právě on bude tím nejlepším Jánošíkem. Má v sobě určitý hněv a zoufalství, které se neprojevují na povrchu, ale projevují se vnitřně“, vysvětluje Agnieszka Holland a charisma mladého herce přirovnává k vyzařování Leonarda di Capria. „Jeho výběr byl promyšlený. Náš Jánošík je existenciálním hrdinou, který stále hledá sám sebe, své zařazení v životě. Náš film není o legendě, ale o člověku, který se stal legendou, i když o to vůbec nestál. Záměrně jsme ho očistili od „chlapáctví“ a nadpřirozenosti. Představíme ho jako typického outsidera 18. století“, dodává mladší z režisérského tandemu, Kasia Adamik.

Agnieszka Holland, Kasia Adamik, režisérky:  „Dosavadní zfilmované příběhy o Jánošíkovi využívaly konvenci pohádek, legend, folklorní stylizace nebo kostýmní komedie. Ve scénáři Evy Borušovičové nás okouzlila zcela jiná poetika. Za prvé vychází ze skutečných dokumentů z osmnáctého století a nikoliv z romantické legendy, za druhé využívá subjektivní, originální lyrismus. Jánošík je tragický a zároveň velmi moderní. Mohl by to být americký chlapec, který se vyčerpaný krutostí války vrací z Iráku do městského ghetta, kde se stane vůdcem gangu“.

Příběh Juraje Jánošíka, podobně jako jiných zbojníků, Ondráše nebo Robina Hooda, se stal legendou. A legenda pomalu vytlačila z povědomí společnosti skutečné postavy a události. Náš film vrací této postavě historickou autenticitu, při zachování jeho romantického charakteru.

Téměř všechny události a postavy popsané ve scénáři mají svou historickou předlohu: hlavním zdrojem pohádkového příběhu byly soudní spisy z Jánošíkova a Uhorčíkova procesu, které se kompletně zachovaly a představují pokladnici vědomostí  o historické době a hrdinech příběhu, převyprávěného ve filmu a o sledu událostí.

„Jánošíkova cesta od zbojníka k mučedníkovi bude mít také symbolický rozměr. Ve filmu jsou představeny jeho sny, vize a přízraky, v tomto rozsahu zachováváme pohádkovost našeho hrdiny. Záleží nám také na tom, aby byl film, kromě kaskadérských scén a popisu dospívání charismatického hrdiny, plný humoru a mladistvého erotizmu“.

Jánošíkova zbojnická skupina operovala na rozhraní Polska, Slovenska a Moravy a její členové pocházeli ze všech těchto tří oblastí. Stejně pestré národnostní složení má i filmové obsazení. V roli nejbližšího Jánošíkova druha Tomáše Uhorčíka se představí Slovák Ivan Martinka. Třetím zbojníkem, který sehraje důležitou roli příběhu je Turjag Huncaga, jakýsi tatranský Jidáš. Ztvárnil ho Michal Żebrowski, polská filmová hvězda. Jánošíkovu osudovou ženu Barboru si zahrála americká herečka Sarah Zoe Canner, která se svou roli se naučila ve slovenštině.

Ve filmu uvidí diváci také mnoho známých tváří českých, slovenských a polských herců: Richarda Krajča, Karla Dobrého, Mariána Labudu, Táňu Pauhofovou, Mariána Geišberga, Vladimíra Jedľovského, Gabrielu Bírovú, Katarzynu Herman, Mareka Probosza nebo Eryka Lubosa.

O NATÁČENÍ:

 Velkorysý projekt, který odstartoval v roce 2002 producent Rudolf Biermann měl být prvním moderním slovenským velkofilmem v porevolučním období. Od října 2002 do konce ledna 2003 se natočilo přibližně čtyřicet procent filmu. Tehdy nikdo netušil, že se Jánošík odmlčí na dlouhých šest let kvůli odstoupení jednoho z partnerů. Finanční problémy prodloužily dobu jeho vzniku na celých sedm let.

Projekt s celkovým rozpočtem 6.000.000 Eur dovedl do úspěšného konce polský producent Dariusz Jabłoński a jeho firma Apple Film Production. Díky smlouvě převzal práva od slovenského producenta. „Jsme pyšní že se nám tento mimořádně náročný projekt podařilo přivést ke šťastnému konci. Získali jsme partnery z Polska – Polskou televizi a Polský Institut filmového umění ale také  HBO Central Europe. Také se nám podařilo zapojit do projektu Maďarsko. Realizovali jsme větší část natáčení a celou postprodukci. Vznikl tak opravdu středoevropský film. Od počátku jsme si byli jistí, že o tento projekt je třeba bojovat s celým odhodláním. Půvab předchozího realizovaného materiálu spolu s mistrovstvím Agnieszky Holland a mladistvé vize Kasie Adamik způsobily, že ačkoli jsme si byli vědomi namáhavé cesty, vyplatilo se na ni vydat“ říká producent.

Po smolných letech se na film usmálo štěstí. V létě 2008, přesně 21. července si herci opět mohli obléct dobře schované zbojnické kostýmy a po šestileté pauze se vrátili ke svým postavám před kameru Martina Štrby. „Všichni jakoby drželi nějakou zvláštní dietu a čekali než se projekt dokončí. Byl to pro nás úplný zázrak a svým způsobem vysvobození“, říká představitel hlavní role Václav Jiráček.

Pro producenta Dariusze Jabłońskeho to není  první spolupráce se slovenskými a českými filmaři. V roce 1999 koprodukoval úspěšný  snímek „Je třeba zabít Sekala“, nedávno debutoval také jako režisér koprodukčního filmu „Jahodové víno“ (2008), v hlavních rolích s Jiřím Macháčkem a Zuzanou Fialovou.

Film „Jánošík. Pravdivá historie“ vznikl během 90 natáčecích dní na slovenské a polské straně Tater, v Těrchové, Pieninách, v Podhájí a na Spiši. Ve filmu účinkovalo dohromady více než 100 herců, několik tisíc komparsistů a 60 jezdců. Mimo ně si v Jánošíkovi zahrálo více než tisíc zvířat, z toho nejpočetnější skupinu tvořily ovce (920ks) a koně (76ks). Pro potřeby filmařů bylo vyrobeno 20 povozů, téměř 80 střelných zbraní, více než 90 sečných a bodných zbraní a dokonce 2 děla. Dohromady bylo použito 45 kg střelného prachu, více než 100 kostýmů, kompletní výzbroj pro 18 člennou zbojnickou družinu a  5 historických kočárů. Mimo celovečerního filmu o Jánošíkovi, vznikne na Slovensku i čtyřdílný televizní seriál.

TVŮRCI:

Režie: Agnieszka Holland (28. listopadu 1948, Varšava)

Jedna z nejuznávanějších polských režisérek a významná představitelka polské „nové vlny“ vystudovala režii na FAMU. Předtím, než začala sama režírovat, psala scénáře pro Andrzeje Wajdu. Jejím prvním velkým filmem byl snímek „Aktorzy Prowincjonalny“ (1980), za který získala své první mezinárodní ocenění, Cenu mezinárodní kritiky na filmovém festivalu v Cannes (1980). V prosinci roku 1981, těsně před tím než bylo v Polsku vyhlášeno stanné právo, emigrovala do Francie. V roce 1985 získala nominaci Americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film „Bittere Ernte“, který popisuje vztah polského farmáře k židovské ženě na útěku během Druhé světové války.

Další oscarová nominace přišla v roce 1991 v kategorii nejlepší scénář za film „Evropa, Evropa“ (1991). Příběh židovského chlapce, který se stal za války příkladným členem Hitlerjugend je nejoceňovanějším dílem její tvorby. A. Holland si za něj také odnesla Zlatý Globus.

Po tomto úspěchu začala pracovat v USA. Režírovala začínajícího Leonarda di Capria ve filmu „Úplné zatmění“ (Total Elipse, 1995) o zničujícím vztahu „prokletých básníků“ Rimbauda a Verlaina. Jako přítelkyně Krzysztofa Kieślowského se podílela na scénáři filmu Tři barvy: Modrá. K jejím posledním dokončeným filmům patří hudební drama „Ve stínu Beethovena“ (Copying Beethoven, 2006), který získal cenu na MFF v San Sebastianu. Sporadicky režíruje i televizní filmy a seriály. Od roku 2000 pracuje opět v rodném Polsku. Režírovala zde i několik epizod TV seriálu Ekipa.  Byla vdaná za Slováka Laca Adamika, který působí v Polsku jako uznávaný divadelní režisér. Mají spolu dceru Kasiu, která je spolurežisérkou Jánošíka.

Režie - Kasia Adamik (1972, Varšava)

Kasia původně režisérkou  být nechtěla. Když se ale narodíte do rodiny, kde oba rodiče režírují, bude těžké skončit jinde než na režisérské stoličce. Vystudovala v roce 1993 komiksové umění v Institutu v St.Luc v Bruselu. U filmu začínala jako storyboardová výtvarnice. Od začátku úzce spolupracovala nejen se svou matkou na všech jejích filmech, ale i se známými hollywoodskými režiséry např. s Jonathanem Demme, Bazem Luhrmanem, kterému kreslila storyboardy k jeho přelomovému filmu „Romeo a Julie“. Prvně si post druhé režisérky vyzkoušela na filmu „Julia Walking Home“ (Julie na cestě domů, 2002), kde pomáhala své matce. V roce 2002 se jí splnil hollywoodský sen, když dostala možnost režírovat vlastní debut. Nezávislá černá komedie Bark! (Kdo to štěká)  byla příznivě přijata kritiky a prestižní filmový časopis Variety zařadil Kasiu mezi deset nejlepších mladých umělců roku. V poslední době se pracovně vrátila do rodného Polska, de režírovala několik epizod TV seriálu Ekipa. Loni měl premiéru její druhý celovečerní film „Boisko bezdomnych“ o skupině polských bezdomovců, kteří se úspěšně zúčastnili Mistrovství světa bezdomovců ve fotbale. Kasia i nadále pracuje v USA jako storyboardová výtvarnice. Spolupracoval například na filmu „Catwoman“ (2004) s Halle Berry.

Scénář - Eva Borušovičová  (5. 1. 1970 Levice)

Nejprve na VŠMU v Bratislavě absolvovala obor filmové a televizní scenáristiky a poté i obor režie.

Od roku 1991 spolupracovala se slovenskou televizí jako scenáristka a režisérka. Jako režisérka debutovala povídkou „Neha“ z povídkového filmu „100% čistá láska“ , kde se mj. spolupodílela            i na scénáři všech tří povídek. Následoval komorní příběh tří generací žen „Modré z neba“ (1997), který byl jejím celovečerním řežijním debutem. Po čtyřech letech následovala komedie z městského prostředí „Vadí nevadí“. Je také aktivní na literárním poli. Zasvěcenci ji dokonce pokládají za úspěšného autora románů Maxima E. Matkina, který se skrývá pod pseudonymem. Ona sama však tato „obvinění“ zásadně nekomentuje.

Zkoumala jste Jánošíkův život z dostupných historických archivních materiálů. Vzpomínáte si ještě jakou jste o něm měla představu na úplném začátku a jak se postupně měnil jeho obraz pod vlivem  získaných informací?

Pátrat po skutečném Jánošíkovi jsem začala už jako dítě, kdy jsem si o něm v knihovně půjčila svou první knihu. Pak jsem se jeho životu věnovala intenzivně v době studií scenáristiky. Tehdy také vznikl základ scénáře filmu Pravdivá historie o Jurovi Jánošíkovi a Tomášovi Uhorčíkovi. V době, kdy jsem     o něm každý den psala se mi o Jánošíkovi dokonce několikrát zdálo. Na začátku jsem měla poměrně mlhavou představu, která se blížila spíše legendě než opravdovému člověku. S každou další informací  a nově objevenou souvislostí se ale stával hmatatelnějším. Najednou to byl člověk se svými touhami, s hledáním vlastního uplatnění a štěstí navzdory osudu a složité době. Stejně jako naši vrstevníci se snažil zařadit. I jemu se stávalo, že nebyl strůjcem událostí, jejichž součástí se stal. I on musel volit mezi dvěma zly. I v jeho životě měly místo osudová setkání a šťastné či nešťastné náhody. Nechtěl být farářem a rodiče mu neutrápili na panském. Těžko říct jestli naplňoval představu „bohatým bral a chudým dával“. V každém případě to ale byl člověk, který měl silné charisma, vnímavost a charakter. A díky tomu se stal známým už za své velmi krátké zbojnické kariéry a díky tomu také musel zemřít.

Kamera - Martin Štrba (26.8. 1961 Levice)

Dvojnásobný držitel Českého lva a absolvent pražské FAMU patří k nejvytíženějším kameramanům české a slovenské kinematografie. Od poloviny devadesátých let žije v Praze. Na svém kontě má více než dvacet celovečerních filmů a televizních hraných a dokumentárních projektů. Je dvorním kameramanem Martina Šulíka, se kterým spolupracoval na všech jeho filmech („Neha“,“ Všetko čo mám rád“, „Záhrada“, „Orbis pictus“, „Krajinka“, Sĺnečný štát“), televizní projekty „Klíč k určování tpaslíků“ podle denníku Pavla Juráčka, Zlatá šedesátá. Také je výhradním spolupracovníkem režiséra Vladimíra Michálka  („Je třeba zabít Sekala“, „Anděl Exit“, „O rodičích a dětech“, „Babí léto“, TV seriál Záchranáři). Naposledy stál za kamerou úspěšného slovenského filmu „Pokoj v duši“ (2009).

HERCI:

Juraj Jánošík - Václav Jiráček (1978  v Praze)

Pro tehdejšího posluchače prvního ročníku katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU byl v roce 2002 Jánošík první filmovou příležitostí.

To, že slovenského národního hrdinu bude hrát Čech sice vzbudilo jistou pozornost a diskuzi, ale veřejnost to akceptovala bez větších výhrad.

Václav Jiráček se ale rozhodně neztratil ani během neplánované pauzy a stal se vyhledávaným filmovým hercem. V historickém dramatu Milana Cieslara „Krev zmizelého“ ztvárnil mladého pobaltského šlechtice Arna von Lievena.  Byla to ale jedna z mála pozitivních a sympatických postav. Mezi jeho další role se řadí zbabělec  Dominik v Renčově dobrodružném filmu „Na vlastní nebezpečí“ nebo zakomplexovaný hrobník Ferda ve filmu „Hlídač 47“. Letos ho diváci také uvidí v hlavní roli nemocničního seriového vraha v thrilleru „Hodinu nevíš“ režiséra Dana Svátka.

Václav Jiráček je zakládajícím členem divadelního sdružení LETÍ, účinkuje také v Bratislavě v mezinárodním divadle Meteorit ve hře Bakchantky režiséra Roberta Csontosa. Momentálně natáčí s režisérkou Alicí Nellis film „Mammas & Papas“.

V Čechách není legenda o Jánošíkovi známá tolik jako na Slovensku. Co jste o něm věděl předtím než jste se zúčastnil konkurzu?

Jánošíka jsem samozřejmě znal. Narodil jsem se v roce 1978 a měl jsem rád filmy Pavla Bielika           ze šedesátých let. A vůbec, líbili se mi partyzáni a Indiáni. Jejich život se mi zdál romantický, i když dnes už to vidím jinak. Bylo to mé dětství. V Polsku je pro mnohé součástí jejich dětství polský film      o Jánošíkovi režiséra Passendorfera a jeho představitel Marko Perepecsko. Je pro Poláky tím, co Paľo Bielik, či František Kuchta na Slovensku. My Češi jsme sice v tomto ohledu trochu mimo, ale spolupracovali jsme na natáčení několika Jánošíků. Jsem vlastně už druhý český filmový Jánošík po Theoderovi Pištěkovi. Shodou okolností tento vůbec první celovečerní film natočili bratři Siakeľovci také v Praze, jen pár metrů od místa, kde jsem se narodil. Když bych v té době žil, tak bych mohl sledovat natáčení přímo ze svých oken.

Režisérky označují Jánošíka jako outsidera 18. století. Co je Vám na jeho charakteru blízké?

Když se dívám na jeho život podle našeho scénáře tak je mi nejbližší to, že se rozhodl pro život, který není úplně bezpečný a v té době běžný. Chtěl zažít dobrodružství a adrenalin a na konec zjistil, že     za to musí zaplatit.

Uhorčík - Ivan Martinka (4. dubna 1972)

Absolvent loutkoherectví na bratislavské VŠMU je umělcem všestranných kvalit. Ještě za studií účinkoval v Paříži a spolupracoval se slavným kolínským Divadlem pantomimy Milana Sládka. Dvě sezóny byl členem Státního loutkového divadla v Bratislavě, od roku 1996 je na volné noze. Realizuje vlastní autorské projekty, příležitostně se věnuje scénografii a scénické realizaci. Byl několikrát oceněn na Mezinárodních loutkářských festivalech, např. v Lodži nebo Subotnici. Spolupracoval také se Slovenským rozhlasem a Slovenskou televizí na přípravě relací pro děti a mládež. Téměř deset let se z televizní obrazovky hlásil jako Michal Gombík – zahradník. V nitranském divadle Andreje Batata hostoval v legendárním muzikálu Řek Zorba a v titulní roli původního slovenském muzikálu Adam Šangala. Před kamerou debutoval ve filmu „Krajinka“ (2000) režiséra Martina Šulíka. Ten ho také obsadil do hlavní role tragikomedie ze současnosti „Slnečný štát“. Ztvárnil také jednu z hlavních postav televizního seriálu „Záchranáři“ režiséra Vladimíra Michálka. Naposledy účinkoval v novém slovenském filmu „Nebe, peklo, zem“  Laury Sivákové.

Postava Uhorčíka byla po celá staletí tak trochu v Jánošíkově stínu. Z ústraní ho vytáhla až Eva Borušovičová ve svém scénáři, takže se dokonce dostal do původního názvu filmu Pravdivá história o Jurajovi Jánošíkovi a Tomášovi Uhorčíkovi. Jaký je tedy Váš Uhorčík?

Tomáš Uhorčík byl ostřílený zbojník, který zabíjel od ranného mládí. V době, kdy zlákal Jánošíka ke vstupu do družiny měl za sebou téměř devět let zbojničení. Už ve scénáři se mi líbila charakteristika obou postav, kamarádství i zvláštní napětí mezi nimi. Uhorčík a Jánošík se vzájemně ovlivňují je mezi nimi osudový vztah. To Uhorčík ho do všeho zatáhl. Jánošík nechtěl zbojničit, bránil se tomu, ale Tomáš byl neodbytný. Uhorčík je „jednodušší“, takový kluk z ulice, který se dokáže s každým domluvit, přizpůsobit svou komunikaci a zahrát tak na správnou strunu. Jura jakoby měl o kolečko víc, je nejdřív zamlklý introvert. Ale navzdory tomu Uhorčík udělá to zásadní rozhodnutí o krok dříve než Juro. Což je přirozené, protože je starší. Nakonec jakoby cítil zodpovědnost za jeho tragický osud. Postava Uhorčíka je pro mě zajímavá i po osobní stránce. Pokaždé hledá co dál se životem. Celý jeho život je pochmurný, dobrodružný a magický zároveň, s příchutí divadelního představení. Je to tanec na ostří nože za každé okolnosti s úsměvem na rtech.

Turjag Huncaga - Michał Żebrowski (17.6. 1972 Varšava)

Idol polské mládeže, hlavně žen, snil o herectví od dětství. Už během studií na Divadelní akademii ve Varšavě získal první role v divadle a televizi. Odborná kritika ho vyhlásila jako jednoho z nejtalentovanějších herců mladé generace. Raketový vzestup do hvězdných výšin získal účinkováním ve dvou nejpopulárnějších polských historických velkofilmech „Pán Tadeáš“ a „Ohňom   a mečom“ (1999), kde si zahrál hlavní postavu. V kině je vidělo přes sedm milionů diváků a díky tomu ho kritici a široká veřejnost vyhlásili nejlepším polským hercem. V roce 2001 se objevil v hlavní roli fantasy filmu a televizního seriálu „Zaklínač“ (Wiedzmin). Slavný rodák Roman Polanski ho obsadil    do oscarového filmu „Pianista“.

M. Zebrowski se věnuje také hudbě. Na motivy Pana Tadeáše vytvořil hudební dílo Zamilovaný pán Tadeáš, kde recituje úryvky románu s hudebním podkresem. V podobném duchu nahrál několik alb s polskými zpěvačkami Annou Marií Jopek, Kasiou Nosowskou a Kasiou Stankiewicz, kde recituje milostné básně do jejich zpěvu.

Barbora - Sarah Zoe Canner

V ryze středoevropském obsazení filmu je jedinou americkou herečkou. Režisérce A.Holland se zdála nejvhodnější kandidátkou pro roli Jánošíkovi osudové lásky Barbory. Stejně jako ostatní zahraniční herci se poctivě naučila svou roli ve slovenštině a to i ve druhé části natáčení, kdy slovenština nebyla bezpodmínečně jediným pracovním jazykem.

Hrála např ve filmech : „Mujeres en un tren“ (Women in train), „ Aller simple pour Manhattan“ (2002), „Damaged“,  „Today Will Be Yesterday Tomorrow“,  „The Homecoming of Danny Flynn“, věnuje se psaní scénářů např. pro film „Aller simple pour Manhattan“ a televizní seriály.. Vyzkoušela si i režii autorského filmu „Get Lucky“, který si sama napsala a také ho produkovala.

Anička - Táňa Pauhofová (13.8. 1983 Bratislava)

Díky netuctové kráse a talentu patří mezi nejznámější a nejobsazovanější mladé slovenské herečky. Před kamerou poprvé stála už jako desetiletá, když ztvárnila hlavní roli v televizním seriálu „Škriatok“. Dlouho nebyla rozhodnuta pro profesionální dráhu herečky přesto po gymnáziu zamířila na VŠMU, kde už v prvním ročníku získala roli ve filmu Juraje Nvoty „Kruté radosti“. Následovaly další filmové role jak na Slovensku tak v Čechách. („Čert ví proč“, „Indián a sestřička“, „Polčas rozpadu“, „Muzika“). Loni dostala několik příležitostí i v České televizi – „BrainStorm“, „ Vlna“. Již druhou sezónu je členkou Činohry Slovenského národního divadla, kde momentálně účinkuje v devíti hrách. Z těch posledních je to třeba dcera Katrin v Matce Kuráži. Za postavu Manon Lescaut získala v roce 2006 výroční cenu Doska 2006.

Výběr mladého českého herce Václava Jiráčka jako Jánošíka mnohé překvapil, protože se vymyká jeho dosavadnímu obrazu jako velikánského mohutného chlapa. Jak jste reagovala na jeho volbu?

Vašek působí křehce, ale přitom má v sobě neuvěřitelné charisma a velkou vnitřní sílu. Podle mě takhle Jánošík mohl vypadat. Líbil se mi od začátku a ani na chvíli jsem nezapochybovala. Spíš mi to přišlo o to zajímavější, že vypadá jinak, než jak jsme zvyklí z jiných filmů.

JURAJ JÁNOŠÍK – fakta

Jánošík se pravděpodobně narodil 25. ledna 1688 – to je datum, které je zapsané v matrice. Jeho rodiči byli Michal Jánošík a Barbara Cingelová. Měl staršího bratra Jana a mladší sestru Barbaru. Pravděpodobně se narodil v Těrchové na slovenské straně Tater. Jako mládenec se zúčastnil protihabsburského povstání vedeného Františkem Rákoczim, které vypuklo v roce 1703 na území Uherska. Po porážce povstání se vrátil do rodné vesnice, aby se staral o statek. Dlouho ale nehospodařil, protože zakrátko nastoupil do císařské armády. Během služby v armádě byl přidělený k vojenskému oddílu, který tábořil na Bytčanském zámku, kde byli vězněni nebezpeční zločinci. Tady se také seznámil s jistým Tomášom Uhorčíkom, již tehdy známým zbojníkem. Tomu se podařilo z vězení utéct a Jánošík se po odchodu z armády v roce 1711 přidal k jeho zbojnické družině. Díky svým zkušenostem a organizačním schopnostem se stal brzy vůdcem družiny.

Jánošík působil se svou družinou na uhersko-polsko-moravském pohraničí a oběťmi jeho přepadení byli hlavně kupci, bohatí aristokraté, poslové a jiné zámožnější osoby. Jeho zbojničení netrvalo ani dva roky.

26. října 1712 Jánošíka chytili a uvěznili. Podařilo se mu ale podplatit stráže a utéct. Hledali ho kvůli početným loupežím a dopadli  ho následující jaro. Dnes známe příběh jeho soudního procesu, který se konal 16. a 17. března 1713 díky dochovaným soudním spisům. Odsoudili ho k trestu smrti a 18. března 1713 ho popravili zavěšením za žebro.

DOSAVADNÍ FILMOVÉ ADAPTACE:

1.             Jánošík (USA – ČSR), 1921, režie bratři Siakelové

2.             Jánošík (ČSR), 1935, režie Martin Frič

3.             Jánošík (ČSR), 1963, režie Paľo Bielik

4.             Zbojník Jurko (animovaný, SR), 1976, režie Viktor Kubal

5.             Jánošík (TV seriál, Poľsko), 1974, režie Jerzy Passendorfer