NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ (Sipur Gadol)

Proč se otravovat s hubnutím, když se můžete dát na zápasení?

Komedie Na velikosti záleží, která na letošním karlovarském festivalu získala cenu diváků, je určena všem, kteří bojují s nadváhou, nesnáší diety a mají chuť to změnit.

Hlavní pětatřicetiletý hrdina není dokonalý. Kvůli nadváze je jako kuchař vyhozen z práce i z dietního programu. Najde si nové místo v japonské restauraci, kde objeví kouzlo zápasu sumo. Absolvuje tvrdý trénink, konečně začne normálně jíst a připravuje se s třemi kamarády na prestižní japonskou soutěž. Reprezentovat stát Izrael v Japonsku ale může jen jeden z nich…

Film zpracovává originální téma: vypráví o lidech s nadváhou, kteří zažívají diskriminaci v současné společnosti posedlé štíhlou linií. Snímek o sportu sumo, přátelství a lásce, je nabit typickým židovským černým humorem, vtipnými dialogy i řadou komediálních situací.

Film natočila režisérská dvojice současných izraelských režisérů: Erez Tadmor a Sharon Maymon. Oba tvůrci

vystudovali film v Tel Avivu. Erez Tadmor zde realizoval několik oceňovaných krátkých filmů, mezi nimi i snímek Cizinci /2003/ uvedený v Sundance, který se stal předlohou pro jeho stejnojmenný debut z roku 2007. Debutující Sharon Maymon, jehož televizní titul Hypotéka /2006/ byl oceněn na jeruzalémském filmovém festivalu, je pod filmem Na velikosti záleží podepsán rovněž jako autor námětu a spoluautor scénáře.

Izrael/Německo/Francie, komedie, 2009

Režie: Erez Tadmor, Sharon Maymon

Hrají: Itzik Cohen, Irit Kaplan, Dvir Benedek, Levana Finkelstein, Alon Dahan, Shmulik Cohen, Evelin Hagoel, Togo Igawa, Yuki Iwamoto, Ofira Rahamim

Premiéra v ČR: 7.1.2010

Cinemart

www.cinemart.cz

Zdroj a foto: Distributor

„Každá z postav si nese svá tajemství i osobnostní specifika, díky nimž film budí zájem, smích i napětí. Tvůrci dokážou zužitkovat každou nahrávku na vtip a diváky baví pády ze židlí, komickými kontrapunkty i slovními výměnami. Přestože se nebojí žertovat ani o otázkách smrti a za protagonisty si volí hrdiny s nadváhou, nikdy své téma nezneužívají pro pošklebování. A navzdory pochopení pro situaci hrdinu je nevykreslují ani s falešným soucitem“.

(katalog MFF Karlovy Vary 2009)

O PRODUKCI

Když se Erez Tadmor a Sharon Maymon poprvé setkali s produkční společností UCM, producenti okamžitě poznali, že mají v rukou brilantní námět na film: "Řekli jsme jim, že uspěli v hledání dojemného příběhu a udělali z něj bujarou komedii." Ale producent Chilik Michaeli a jeho partneři Avraham Pirchi a Tami Leon si

také byli vědomi, že jeden obrovský a duležitý krok je stále před nimi: casting. Sharon: "Dostal jsem nápad na scénář, když jsem si uvědomil, že chci natočit film o sebepřijetí a věřil jsem, že prostřednictvím sumo a vzdoru proti diktátu štíhlosti mohu pojmout námět unikátně a zajímavěji." Chilik Michaeli: "Společenské poselství tohoto filmu je nutnost akceptování druhých ve společnosti a schopnost navázat vztah sám se sebou. A také, že pokud jste jiní, můžete přesto být štastni a žít sami se sebou v míru."

DŮLEŽITOST MĚSTA RAMLE

„NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ je příběhem skupinky tlouštíků z Ramle, kteří se rozhodnou opustit nadvládu diet a založí klub sumo zápasníků. Díky tomuto asijskému sportu získají nový vzhled těla a začnou si vážit sebe sama“, vysvětluje ve zkratce Sharon a dodává: "Jak se říká, můžete opustit svůj domov, ale nedostanete domov ze sebe. Popravdě se do Ramle někdy vracím, když píši. To je místo, kde jsem vyrostl, vyprávím příběhy lidí, které znám, z míst, kde jsem byl. Toto město bylo doposud více méně horizontem pro všechny moje příběhy a materiál, se kterým jsem pracoval. Například zápas suma jsme točili v tělocvičně mé staré školy.

VÝLET DO JAPONSKA

Několik měsíců před natáčením oba režiséři odjeli do Japonska, do měst Tokio a Nagoja, aby prozkoumali svět suma. Navštívili Univerzitu suma v Tokiu a na pár dní se připojili ke studentům: pozorovali jejich tréninky a ochutnávali jídlo, které jedí. Zjistili, že sumo je sportem výhradně pro muže a ženám je zakázáno se byť jen

přiblížit. Sharon říká: "Byla to pro nás velmi důležitá zkušenost, abychom pocítili duch Japonska, Tokia a Nagoji. Byli jsme ohromeni lidmi, kteří svůj život od útlého dětství zasvětili sumu."

PŘESVĚDČOVÁNÍ ITZIKA COHENA

"Itzik Cohen je především herec divadelních prken. Oslovili jsme ho s myšlenkou, aby se stal hlavním hrdinou našeho filmu. Itzik pouze uslyšel námět a rovnou řekl „Ne". Nechtěl ani dál poslouchat a řekl: „Nikdy se nespojím s filmem o tlustých lidech." Cohen dodává: "Když mi nabídli roli v tomto filmu, první, co jsem

řekl, bylo „Ne" a podruhé také „Ne" … a i potřetí jsem řekl „Ne“. Jsem nesmírně nesmělý člověk. Nechodím na pláž a rozhodně se nesvlékám před jinými lidmi. Koloval o mně vtip, že se i sprchuji v šatech." Po značném hromadném tlaku od režisérů Itzik nakonec souhlasil se schůzkou. Erez: „Vzpomínám si na tu schůzku s Itzikem. Vyprávěli jsme mu příběh a nakonec se uvolil alespoň si přečíst scénář." Itzik zdůrazňuje: "Po přečtení scénáře

jsem se za nimi vrátil a řekl jim: opravdu, opravdu, opravdu říkám „Ne". A znovu naléhali. V závěru jsem souhlasil s prezentací pro izraelský filmový fond. Podle Itzika museli on a ostatní herci v hlavních rolích (Dvir Bendak, Alon Dahan a Shmulik Cohen) mít na sobě tradiční sumo „pleny“. "Také když jsme fotili fotografie pro

prezentaci, snažil jsem se jim vnutit svou podmínku a trval jsem na tom, že ty snímky nebudou nikdy zveřejněny." vzpomíná s úsměvem Itzik. "Nakonec focení nebylo tak špatné, naopak bylo, dá se říct, povzbudivé." Sharon, režisér a scénárista, vzpomíná na tuto situaci: „V jednu chvíli jsme prezentaci jednoduše zastavili a požádali naše čtyři nadměrečné herce, aby se k nám v té maličké místnosti připojili. Všichni přišli oblečeni v tradičních sumo úborech a v místnosti nebylo k hnutí, téměř se nedalo dýchat. Když se s nimi členové komise setkali, jednoduše propukli v smích." Erez pokračuje: "Krátce na to jsme se na Itzika znovu obrátili a on odpověděl, že si přečetl scénář a zamiloval se do něj – a že rozhodně chce být součástí tohoto filmu. Než jsme se mohli začít radovat, dodal: „Ale jen v košili'. Odvětili jsme: „Ani náhodou, většinu filmu budeš muset být polonahý, pouze v sumo plenách.“ Na to řekl: „Ne, ne a ne. Mám s tím problém a rozhodně si košili nesundám."

První den natáčení režiséři jednoduše hodili Itzika do vody, aby plaval. Hned v první scéně musel Itzik Cohen v roli Herzla obléknout sumo pleny. Itzik: „Můj první den na place jsem započal v Mawashi – tradičních červených sumo plenách – běžící na autobus. Pamatuji se, že jsem vylezl ze svého karavanu stále v županu a značně

vyjevený. Ale po chvilce jsem sundal župan a následně už mi to po dobu celého zbytku natáčení nevadilo." Při pohledu zpět se usmívá: "Dnes již jdu na pláž nebo do bazénu bez jakéhokoli pocitu studu. Před prací na tomto filmu věděli všichni kolegové v divadle, že musí opustit místnost, pokud jsem se měl převléknout do dalšího

kostýmu, protože jsem nesnesl, aby mne kdokoli viděl se svlékat. Dnes, po natočení filmu NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ už je mi to úplně jedno. Prošel jsem jakýmsi procesem a akceptoval jsem sebe sama. Když jsem to řekl jednomu z producentů, odvetil: „Vidíš, měl bys nám zaplatit za psychologickou léčbu a ne obráceně."

O POSTAVÁCH

Itzik Cohen (Herzl): „Jde o příběh Herzla, 35letého nezaměstnaného muže, který žije se svou matkou v Ramle. Nedaří se mu najít ani práci, ani přítelkyni a je takovým smutným samotářem. Když najde práci jako umývač nádobí v japonské restauraci, překvapeně zjistí, že na rozdíl od jeho přátel z dietního klubu, si zde nikdo

nedělá legraci ani nevtipkuje o jeho váze. Pracovníci restaurace ho považují za potenciálního bojovníka suma a on se rozhodne setřást břímě neustálých diet, postavit se diktátu štíhlosti a místo toho založit sumo klub."

Irit Kaplan (Zehava): "Poprvé jsem natáčela celovečerní film a rozhodně doufám, že to nebylo naposledy. Na začátku nebylo úplne jasné, jak bude postava Zehavy vypadat. Ale během zkoušek jsme postupně nalezli společného jmenovatele, přitáhla jsem je blíže k sobě a oni mne ke svým představám a najednou jsme se

dopracovali ke kompromisu. Zehava je v závěru na jedné straně velmi něžná žena, na druhé straně plná vroucnosti a zranitelnosti, která se spálila v minulých vztazích. Patří ke stejné dietní skupině jako ostatní, žije bez partnera i rodiny a v práci to má složité s vězenkyněmi, které se jí soustavně vysmívají."

Shmulik Cohen (Sami): „Hraji roli Samiho, novináře pri lokální televizní stanici. Celý život se snaží být televizní osobností a hledá dobré příběhy, aby zdůvodnil svou existenci a konečně si splnil svůj sen a stal se reportérem pro izraelskou stanici 2 Channel." O vztahu k postavě Samiho říká: „Když jsem byl malý, byl jsem tlusté, ale

zároven silné dítě. Mlátil jsem ty děti, které mi nadávaly, nebo se mé tlouštce smály."

Alon Dahan (Gidi): "Gidi je chlapík třicet něco, mého věku. Vlastní Showarma stánek. Během událostí filmu konečně vystrčí hlavu z písku a přizná se k tomu, že je gay. K jeho naprostému překvapení zjistí, že existují muži, kterí shledávají takto tlusté muže sexy a atraktivními." K otázce tloušťky říká: „Nemám problém s tím, jak vypadám. Jsem spokojený a popravdě se sobě v zrcadle líbím. Pokud držím dietu, tak pouze ze zdravotních důvodů, abych se cítil o něco lehčí a silnější, ale ne abych uspokojil někoho jiného. Ze čtyř mužů ve filmu jsem asi nejštíhlejší. Pro film jsem kvůli tomu musel přibrat 15 – 20 kilo."

Dvir Bendak (Aharon): "V mém životě byly časy, kdy jsem si myslel, že jsem příliš tlustý na vztah se ženou. Začal jsem držet diety a uvědomil jsem si, že to není řešení. V čem se mohu identifikovat s postavou Aharona? Vidím pouze několik momentů propojení Dvira a Aharona. Ve filmu hraju postavu, která není spokojená

s tím, jak vypadá a soustavně bojuje s kaloriemi. Já obyčejně nemívám problémy s tím, jak vypadám. Aharon není v manželství šťastný, naopak Dvir je se svou ženou velmi šťastný. Aharon je ke své ženě podezřívavý, bojí se, že ho podvádí a nechá jí sledovat. Dvir by něco takového neudělal. Tlustí lidé jsou často zaujati svým

vzhledem a díky tomu se opravdu důležité věci ztrácí z dohledu. Proces suma se pro mne stal metaforou toho, jak někdo konečně začne přijímat své tělo a náhle se opravdové problémy vynoří a on jim musí začít čelit."

Režiséři se setkali s hercem Togo Igawou na natáčení filmu Speed Racer v Berlíně. „Požádali mne, abych přečetl jednu scénu v hebrejštine a tam započalo mé trápení." Togo s úsměvem vzpomíná na problémy s výslovností hebrejštiny. Erez dodává: „Togo Igawa je britský herec s japonským původem. Chtěli jsme, aby mluvil hebrejsky, což pro něj bylo velmi těžké. Tak jsme ho seznámili s Yoni Lukazem, učitelem dialogu, který ho pro roli vycvičil. Práce s Togem byla úžasná, má skvělý smysl pro humor." Pokračuje Sharon: „Togo představuje ve filmu postavu Kitana, který je instruktorem sumo skupiny. Ale Kitano také patří do skupiny japonských sionistů Makoya z kibucu Heftziba. Proto jsme chtěli, aby zněl jako opravdový Izraelec, možná dokonce s lehkým dialektem města Ramle."

HISTORKY ZE ZKOUŠEK A NATÁČENÍ

Tři měsíce před natáčením naši herci museli podstoupit důkladný trénink, třikrát týdně, pod dozorem našeho sumo trenéra, Eldad Ben Horina, který sledoval i nejmenší detaily a i během natáčení fungoval pro potřebu dokonalého načasování jako nápověda.

Eldad Ben Horin (trenér): „Řekl jsem hercům, že ode mne nemohou čekat slitování, že jim nedovolím se podvolit bolesti nebo to vzdát." Alon Dahan (Gidi): "Eldad na nás pohlížel pouze profesionálním pohledem. Od

devíti od rána nás pošťuchoval, proč nejsme ještě vzhůru, proč nejsme štíhlí a proč nemáme tak dobrou kondičku jako on."

Itzik Cohen (Herzl): "Jen já sám jsem byl důvodem, proč jsem ve třetí třídě skončil s judem. Můj učitel mě se zalíbením používal jako pokusného králíka, protože moje tloušťka byla měkká, pružná a houbovitá. Po jednom ze cvičení, které na mně demonstroval, se polovina mého mozku vyprázdnila a řekl jsem si: „A dost!“

Sharon (režisér): „Chtěli jsme, aby hercům bylo jasné, co se od nich a jejich role očekává. Choreografie byla precizně načasována a velmi profesionální."

Erez (režisér): „Začalo to celkem jednoduše, ale jak začal trénink, stávalo se to těžší a těžší a komplikovanější, protože naši přátelé nikdy netrénovali. Najednou od nich Eldad požadovat trénink třikrát týdně a všichni měli bolavé svaly."

Dvir (Aharon): „Nedokážete si představit, jak moc to bolí, dokud nezač