VZPOURA V SEATTLU (Battle in Seattle)

Celý svět se dívá.

V roce 1999 otřáslo světem pět dní, ve kterých se tisíce protestujících vydaly do ulic Seattlu na protest proti Světové obchodní organizaci. Jsou mezi nimi i Django (André Benjamin), Sam (Jennifer Carpenter), Lou (Michelle Rodriguez) a Jay (Martin Henderson). Jsou sjednoceni touhou ozvat se světu a změnit ho, protože pro ně jde o velice osobní záležitost a jde o mnohem více než jen o politické hrátky. Poklidná demonstrace s cílem zastavit jednání WTO (World Trade Organization) se brzy změní v nepokoje a nakonec je výsledkem vyhlášení stavu ohrožení. Na ulicích je peklo, Světová obchodní organizace je ochromena. Uprostřed toho všeho jsou lapeni obyvatelé Seattlu, mezi nimiž je i sám starosta (Ray Liotta), policista ze zásahové jednotky (Woody Harrelson) a jeho těhotná žena (Charlize Theron). Svou budoucnost mají ve vlastních rukou.

USA/Kanada/Německo, akční drama, 2007

Režie: Stuart Townsend

Hrají: André Benjamin, Woody Harrelson, Ray Liotta, Connie Nielsen, Michelle Rodriguez, Channing Tatum, Charlize Theron

Premiéra v ČR: 19.3.2009

Palace Pictures

www.palacepictures.net

Zdroj a foto: Distributor

Ze zápisníku režiséra

V roce 1999 jsem seděl doma v Dublinu a sledoval nepokoje v Seattlu, kde se Světová obchodní organizace pokoušela zorganizovat svou první konferenci na americké půdě. Moc jsem se nezajímal, oč vlastně protestujícím šlo, pochopil jsem jen, že došlo k násilnostem. Světová obchodní organizace pro mne byla i nadále poměrně neznámou institucí a na celou událost jsem rychle zapomněl. Tou dobou jsem se o politiku příliš nezajímal, ale uvědomoval jsem si problémy, které se v naší společnosti po celém světě objevovaly.

Se svými omezenými informacemi jsem si tehdy stále ještě nespojil politiku nebo globalizaci s problémy životního prostředí, místo toho mne zajímala jen čistá fakta o tom, jak konkrétně se zhoršující životní prostředí projevuje. Ale krátce poté, a zčásti i zásluhou nepokojů v Seattlu, jsme si začali globalizaci uvědomovat silněji.

Jednoho dne v roce 2002 jsem si koupil knihu Anity Roddick nazvanou „Take it personally“ (Berte to osobně). Byla to zajímavá a přístupná kniha o problémech globalizace. Na jejích stránkách byly fotografie „Vzpoury v Seattlu“. Okamžitě mne zaujaly a šel jsem si na internetu vyhledat více informací o této události, na kterou jsem si už takřka nevzpomínal. Asi po čtyřech hodinách vyhledávání na bezpočtu stránek jsem poprvé pocítil, že jsem narazil na příběh, podle kterého by se dal natočit kvalitní film.

Především jsem si uvědomil, jak málo o tom, co se v oněch pěti listopadových dnech v Seattlu událo, nás média informovala. Například jsem nevěděl skoro nic o WTO nebo o tom, jak ji tisíce poklidných demonstrantů doslova ochromily. A především jsem netušil, proč se vlastně rozhodli protestovat a ozvat se světu. Namísto toho jsem v médiích sledoval střet policistů s „odpůrci globalizace“ a anarchisty, demolující Seattle v takové míře, že bylo třeba vyhlásit stav ohrožení.

Odhalení, která jsem o pozadí celého incidentu učinil, mi pomohla s rozvržením struktury samotného příběhu. Například mi bylo jasné, že v něm bude muset figurovat novinářka, reprezentující média, a jejím prostřednictvím se budou ostatní postavy, například i protestující a anarchisté, dozvídat o tom, jak je jejich původní poselství zatlačeno do pozadí násilnostmi a konflikty. Jakási zpověď o tom, nakolik je v dnešních médiích preferována senzace před skutečným zpravodajstvím.

Během následujících osmnácti měsíců jsem přečetl veškeré knihy o globalizaci, na které jsem narazil, sledoval jsem dokumenty, četl knihy o samotném incidentu a pak jsem se rozhodl, že nastal čas pokusit se o napsání scénáře. Nejtěžším úkolem bylo rozhodnout, kolik budu muset vynechat. Ačkoliv je dnes globalizace upozaděna „válkou proti teroru“ a „válkou v Iráku“, stále podle mého názoru zůstává nejpalčivějším současným problémem, který je nenápadně spojen s dalšími významnějšími problémy dnešní doby. A tak tomu patrně bude i dlouho poté, co všechny tyto problémy vymizí. Proto jsem toužil sdělit celou řadu věcí, ale všechny se musely vejít do pouhého jednoho scénáře.

To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro tak pestré herecké obsazení. Každá z postav představuje buď myšlenku, kterou jsem chtěl předat, nebo určitý pohled na věc, na který jsem diváky chtěl upozornit. Dalším důvodem byla ale samotná struktura protestujících – lidé v rámci jedné demonstrace demonstrovali za celou řadu věcí: za práva pracujících, za životní prostředí, za základní zdravotní péči, za kvalitnější potraviny, za čistotu ovzduší, za ohrožené druhy...a to je jen několik z pestré škály hodnot, které byly věcmi, projednávanými WTO v Seattlu, přímo ohroženy. Proto mi přišlo správné, aby ve filmu figurovala spletitá síť mnoha postav.

Dalším problémem, kterému jsem čelil, bylo hledání informací o tom, co se doopravdy na setkání Světové obchodní organizace v Seattlu probíralo. Našel jsem celou řadu informací o tom, jaká byla pozitiva a negativa jejích jednání, ale jen velice málo zmínek o tom, co se na jejích schůzkách doopravdy řešilo. Proto jsem se rozhodl vytvořit postavy Abasiho, afrického delegáta, a Marica, lékaře z organizace Doctors Without Borders. Pro mě se oba stali hlavními zprostředkovateli náhledu do tajemného světa WTO. Stejně tak mi poskytli možnost ukázat kontrast mezi vnějším světem pouličních protestů a vnitřními rozepřemi na samotných jednáních. Současně naznačují rozsah problémů, se kterými je WTO spojena. A v případě postavy Marica jsem měl možnost vydat se do jedné z šedých oblastí příběhu – skutečnost, že je protestujícími napadán, přestože oběma stranám jde o víceméně obdobné věci.

Většina postav ve filmu je čistě fiktivních. Ale události, které prožívají, se z větší části skutečně staly. Od samého počátku jsem si pohrával s myšlenkou zakomponovat do filmu archivní záběry, takže jsem usoudil, že příběh by se měl zaobírat specificky oněmi pěti dny „Vzpoury v Seattlu“.

Ačkoliv film samotný prezentuje tím, na co se zaměřuji, určité názory, pokoušel jsem se zobrazit události z mnoha úhlů pohledu. Věřím, že archivní záběry poskytují dramatický náhled na to, jak reagovala policie, jak se chovali anarchisté, a jak vypadala většina demonstrací. Řídil jsem se těmito záběry a pokusil se zprostředkovat dle mého názoru nejdůležitější složky celé události, tak pravdivě a přesně, jak jsem jen dokázal. Zejména z toho důvodu, že jsem si uvědomoval, že můj film bude v jistém ohledu rekonstrukcí historické události, na kterou veřejnost mezitím zapomněla.

Dalším tématem, na které jsem chtěl upozornit, byl kontrast mezi výtržníky a pokojnými demonstranty. Příliš mnoho lidí, kteří ničí veřejný či soukromý majetek, je považováno za výtržníky. Někteří z aktivistů za práva zvířat jsou označováni jako „ekoteroristi“. A zbytek demonstrujících nám byl prezentován jako „odpůrci globalizace“ - což je už ze samotné podstaty velmi negativní označení. Cítil jsem, že by se film mohl zaměřit na některé z těchto stereotypů.

Stejně tak jsem chtěl, aby diváci poprvé uviděli demonstraci přímo na vlastní oči. V dnešních médiích nabyly demonstrace podoby jakési šarády za účasti idealistů a lidí, kteří si chtějí hodit kamenem. Bohužel, takový je obraz demonstrantů, který média veřejnosti vtiskla. Chtěl jsem, aby tento film ukázal, že tihle odhodlaní lidé tráví měsíce pečlivým plánováním strategických akcí, které nakonec ochromí nejen jednu z nejmocnějších světových organizací, ale město Seattle jako takové. Lidé to patrně budou vnímat jako nezodpovědnost, ale nemůžete aktivistům upřít inteligenci a odhodlání. Když si odmyslíme politický podtext, jde v zásadě o film, studující lidské chování.

Tvůrci & herci

André Benjamin (Django)

je nejznámější jako polovina hudebního dua OutKast, které za svou více než deset let trvající kariéru získalo několik cen Grammy, včetně ceny za album roku v roce 2004 s albem Speakerboxxx/The Love Below.

Benjamin se nyní pokouší prosadit i v dalších oblastech umění. Ve filmovém a televizním světě si už stihl vybudovat slušnou reputaci svým působením ve filmech Klub splněných přání společnosti Universal, v dramatu Čtyři bratři režiséra Johna Singletona, a ve snímku Buď v klidu, pokračování filmu Chyťte ho!. V současné době dokončil natáčení komedie studia New Line Cinema Poloprofesionál s Willem Ferrellem a Woodym Harrelsonem. Benjamin také namluvil jednu z postav anime snímku Whasango a kombinovaného hraného a animovaného filmu Šarlotina pavučinka.

Benjamin je také tvůrcem a vedoucím výroby animovaného seriálu stanice Cartoon Network Class of 3000, který započal svou druhou sezónu. Kromě toho v něm namluvil postavu hlavního hrdiny a skládá pro seriál hudbu.

Jennifer Carpenter (Sam)

vystudovala herectví na legendární škole Julliard v New Yorku. Sedmadvacetiletá herečka debutovala v roce 2003 ve filmu Ash Tuesday, na který navázala filmy Agentky D.E.B.S., Někdo to rád blond a v současné době do kin přichází její další snímek Karanténa. Do povědomí televizních diváků se zapsala rolí v seriálu Dexter.

Woody Harrelson (Dale)

překvapuje svou neobvyklou směsicí charismatu a talentu diváky i filmové kritiky svými rolemi jak v mainstreamových, tak i v nezávislých projektech.

Harrelson své široké herecké rozpětí nedávno potvrdil v komediích Poloprofesionál s Willem Ferrellem a Andrem Benjaminem a Surfer, Dude s Matthewem McConaugheym. Současně byl k vidění po boku Joshe Brolina, Javiera Bardema a Tommy Lee Jonese v oscarovém snímku Tahle země není pro starý bratří Coenů. Stejně tak byl nedávno k vidění ve filmu Brada Andersona Transsiberian a také ve snímku Zaka Penna The Grand. Brzy ho budeme moci vidět také ve filmu Sedm životů.

Svým výkonem v roli kontroverzního vydavatele Larryho Flynta ve snímku Miloše Formana Lid vs. Larry Flynt si vysloužil nominace na Oscara, Zlatý globus a cenu SAG. Mezi další významné filmy v jeho kariéře patří například Když se setmí, Boxeři, Tenká červená linie, Hi-Lo Country, Ed TV, Vrtěti psem, Vítejte v Sarajevu, Kingpin, Takoví normální zabijáci, Neslušný návrh, Bílí muži neumějí skákat, Zmražená pojistka, Temný obraz, The Prizewinner of Defiance, Ohio či Zítra nehrajeme.

Harrelson na sebe miliony diváků poprvé upozornil jako člen hereckého týmu seriálu stanice NBC Na zdraví. Za svou roli barmana Woodyho Boyda získal v roce 1988 Emmy a během osmi let, po které se v seriálu objevoval, byl na tuto cenu nominován ještě čtyřikrát. V roce 1999 si vysloužil další nominaci na Emmy poté, co se objevil v seriálu Frasier, který z děje Na zdraví vycházel. Později se do televize vrátil s rolí v hitovém seriálu Will a Grace.

Martin Henderson (Jay)

se ve svém rodném Novém Zélandu poprvé proslavil v polovině devadesátých let rolí v seriálu Shortland Street. Poté se přestěhoval do Austrálie, kde si zahrál v předčasně ukončených seriálech Echo Point a Pot a dřina. Následně Austrálii opustil a vydal se studovat herectví do New Yorku. Za role ve filmech Malá ryba a Kick byl nominován na ceny AFI a Film Critics Circle. Mezi jeho další snímky patří například Kruh, Sejmi eso nebo Rytíři nebes.

Ray Liotta (starosta Jim Tobin)

se začal herectví věnovat během studia na univerzitě v Miami. Na svém kontě má přes 25 celovečerních filmů a celou řadu divadelních her a muzikálů. Prokázal, že je velice všestranným hercem, ať už jde o komedie jako Corrina, Corrina a Před svatbou ne!, nebo o thrillery jako Hannibal, Zhoubná vášeň či Útěk z Absolomu. Nejvíce se patrně proslavil svou rolí v oscarovém snímku Martina Scorceseho Mafiáni.

Mezi jeho další snímky patří například Tajemná vražda, Hazard, Sejmi eso a Vezmi mě zpátky. Nedávno dotočil film Crossing Over s Harrisonem Fordem a Seanem Pennem. V současné době natáčí snímek Powder Blue.

Michelle Rodriguez (Lou)

se proslavila svými rolemi drsných krasavic. Do svých osmi let žila v rodném Texasu, poté se její rodina přestěhovala do Dominikánské republiky. Tam strávila dva roky života, aby se následně přestěhovala s rodinou do Portorika. V jedenácti letech se stěhovala naposledy, do Jersey City v New Jersey. Ačkoliv se už od roku 1999 objevuje ve vedlejších rolích ve filmech jako Krvavé léto v New Yorku nebo Cradle Will Rock, stačil jediný inzerát v časopise, aby se jí konečně podařilo prorazit. Ačkoliv neměla zkušenosti ani s natáčením, ani s boxem, uspěla v konkurenci 350 dalších dívek v konkurzu na hlavní roli ve filmu Boxerka. Její výkon upoutal pozornost castingových agentů, takže na svůj první úspěch brzy navázala řadou dalších rolí ve filmech jako Ve tři ráno, Rychle a zběsile, Resident Evil nebo Osudové léto.

Stuart Townsend (námět, scénář, režie)

vystudoval herectví na Gaiety School v Dublinu. Debutoval v roce 1994 v divadelní hře True Lines v režii Johna Crowleyho.

Zpočátku účinkoval převážně v irských filmech. Jeho prvním celovečerním filmem byla britsko-irská koprodukce Trojan Eddie. V roce 1997 získal hlavní roli v britském filmu Fixlování.

Po jeho výkonu v titulní roli svůdníka ve filmu Vše o Adamovi si ho začínala všímat kritika ve Spojených státech, ale i tamní diváci. V létě roku 2000 se krátce vrátil k divadlu, kde si v Londýně zahrál po boku dámy Helen Mirren roli Vala Xaviera ve hře Tennessee Williamse Sestup Orfeův.

V posledních letech se objevil v celé řadě vysokorozpočtových filmů, mezi něž se řadí například Královna prokletých, kde byl k vidění jako upír Lestat, nebo Liga výjimečných se Seanem Connerym. Zahrál si hlavní roli v dramatu Sony Pictures Hlava v oblacích po boku Charlize Theron a Penelope Cruz a stejně tak jsme ho mohli vidět i v hlavní roli romantické komedie Dohazovač se Sethem Greenem a Amy Smart. Vzpoura v Seattlu je jeho režijním a scénáristickým debutem.