Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
9. 10., v 19.00 hod.
Autor: Henrik Ibsen
Drsný sever Evropy se v divadle P. Bezruče znovu střetává s neméně drsným severem Moravy, v něžné režii Jana Mikuláška.
Rodinné štěstí neodpovídá ideálním nárokům. Z bažiny klamu stoupá zatuchlý vzduch, les se mstí, neodvratná tragédie, ve které hrají prim kostlivci ve skříni a kachny na půdě.
V Divoké kachně, jak bývá v Ibsenových hrách časté, se postupně odhaluje minulost. (Tato metoda byla přiléhavě popsána jako „prohrabávání vystydlého popela a objevování žhavých uhlíků pod ním“.)
Po mnoha letech se vrací domů Gregers Werle. Když hned na začátku odmítne rozhodně otcovu ruku, podanou ke smíru, vrhne se okamžitě s vervou ještě větší do uspořádání rodinných poměrů svého dávného přítele Hjalmara Ekdala. A protože jeho nároky jsou ideální, přesvědčení o vlastní pravdě nezlomné a urputnost, s jakou plní svůj životní úkol, nezadržitelná, skutečně se mu podaří dovést dosud slušně fungující domácnost až k rodinné tragédii. ...


Po prvních uvedeních Divoké kachny bylo obecenstvo většinou zmateno, protože postavy hry byly tak málo hrdinské, naopak většinou směšné, žádná z nich následováníhodná... Jedním z kritiků, kteří přijali hru příznivě, byl G. B. Shaw. Poukázal na hlavní důvod mimořádné účinnosti hry: divák se totiž celou dobu nezadržitelně baví komickými situacemi a trapným nedorozuměním postav a přitom tuší, že je svědkem neodvratné tragédie, která v něm zároveň budí hrůzu a soucit.
Foto ze zkoušky: Petr Hrubeš
SMS Společník MoravskoSlezský