EL PASO

Příběh inspirovaný skutečnými událostmi

Film „El paso“ diváka zavede do kotle vášní, emocí a živelnosti. Režisér Zdeněk Tyc se po úspěšných „Smradech“ už podruhé vrací do světa Romů, který v nás zpravidla vzbuzuje strach a rozpaky, přestože o něm vlastně vůbec nic nevíme…  „El paso“ je inspirováno skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Filmová rodina Horváthových má dětí sedm. Příběh začíná okamžikem nečekané, tragické smrti otce. Matka Věra najednou stojí sama proti úřadům, odhodlaná udržet svou početnou rodinu pohromadě za každou cenu, jenže zoufale nepřipravená. Sociální odbor dává k soudu žádost na odebrání jejích dětí a následné svěření do ústavní péče. Ze dne na den jsou vystěhováni na periferii do sociálního bytu o jedné místnosti. Případ Věra versus město se dostane k mladé, ambiciózní advokátce. Svět Romů nezná a ani ji příliš nezajímá, celou kauzu bere zpočátku jako odrazový můstek své začínající kariéry. Navzdory svým předsudkům, nepochopení a občas i samotné Věře, která blonďatou advokátku zpočátku odmítá vpustit do svého světa, případ nevzdá. Naštěstí není sama, kdo stojí na straně rodiny proti většině. Je tady ještě lehce nepraktický, ovšem o to pro svou práci zapálenější, kurátor Kochta. Jeho snaha pomoci Horváthovým je přiživována také ryze soukromým zájmem o atraktivní advokátku…

„El paso“ nekončí happy endem, jen jeho příslibem. Bez lakování na růžovo nabízí pozitivní příklad. A také čas na přemýšlení, zda být Romem opravdu znamená být vinen. 

ČR, drama

Režie: Zdeněk Tyc

Hrají:    Irena Horváthová, Linda Rybová, David Prachař, Igor Chmela, Vladimír Javorský, Jana Janěková ml., Petr Lněnička, David Matásek, Igor Bareš a další

Premiéra v ČR: 19.3.2009

Falcon

www.el-paso.cz

Zdroj a foto: Distributor

Autorský záměr

V roce 2002 jsem natočil film Smradi, který měl podtitul „…o lidech, kteří o lásce nemluví, oni ji žijí“ a ten příběh se stal. Také film El paso se opírá o autentický život a konkrétní situaci. Filmová rodina Horváthových má svůj skutečný a přitom fascinující, téměř neuvěřitelný předobraz: osobně znám matku „Věru“, její děti, stejně tak i kurátora „Kochtu“ a právničku „Slečinku“.

Mým cílem ale nebyl dokumentární film. Takzvaná „pravda“ by v tom případu byla drsnější, zbytečně černobílá.

Já chci ponechat (nejenom) Věře a jejím dětem a jim podobným dětem naději. A chci ji nabídnout především divákům. Naději samozřejmě přiměřenou, nevylhanou, sice malou - avšak možnou. Uskutečnitelnou.

TVŮRCI 

Zdeněk Tyc – scenárista a režisér

Osobitý režisér a scenárista Zdeněk Tyc se narodil 16. dubna 1956 v Rokycanech u Prahy. Po absolvování stavební průmyslovky pracoval mimo jiné jako ošetřovatel v zoologické zahradě, kulisák, tahač kabelů v Československé televizi
a jako asistent režie na Barrandově. V letech 1983 - 1990 studoval režii na FAMU. Tycův absolventský film, který byl zároveň i jeho debutem celovečerním, se jmenoval VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK (1989). Tato černobílá balada  je považována za jeden z nejpozoruhodnějších generačních debutů posledních let, navíc film získal Hlavní cenu na Festivalu českých a slovenských filmů v Bratislavě a byl vyslancem tehdy ještě společného státu v boji o Oscary. Zároveň byl oceněn Velkou hlavní cenou poroty na festivalu prvních filmů ve francouzském  Angers.

Po absolvování FAMU spojil svou pracovní dráhu s Československou televizí, kde mimo jiné režíroval grotesku MÍČ, křest desky divadla Sklep, portrét rockové skupiny Vltava a řadu live koncertů z klubu Na Chmelnici. Ve společnosti T.H.A. producenta Ondřeje Trojana natočil v roce 1991 v cyklu Historky od krbu povídku CESTA v hlavní roli s Tomášem Hanákem.

V roce 1993 natočil film ŽILETKY v hlavní roli s Filipem Topolem, kultovní postavou českého undergroundu, členem hudební skupiny Psí vojáci. Film ve Francii získal prestižní ocenění Fondation GAN Pour le Cinema a byl uveden na velkých festivalech v Berlíně, Torontu a na workshopu v Göteborgu, pořádaném Evropskou filmovou akademií, kam byl vybrán Wimem Wendersem.  V roce 1995 následoval třetí celovečerní film UŽ.

Během filmové odmlky pracoval opět pro Českou televizi, pro kterou natočil cyklus CIZÍ SLOVO POEZIE (1996 – 1999), na kterém spolupracoval s Jiřím Dědečkem a kameramanem Patrikem Hoznauerem. Od roku 1996 až dodnes natáčí s Terezou Brdečkovou cyklus rozhovorů se seniory nazvaný JEŠTĚ JSEM TADY. Dalším projektem Zdeňka Tyce byla dokumentární trilogie z roku 1997 ANO, MASARYK. O rok později pak natočil dvoudílný dokument DVOŘÁK V AMERICE.

Celovečerní film, psychologické drama SMRADI natočené podle scénáře Terezy Boučkové, vznikl v roce 2002. Komorní příběh rodičů, kteří vychovávají dva adoptované romské chlapce a zároveň vlastního syna, byl roku 2002 uveden v soutěži na MFF v Karlových Varech, kde získal diváckou cenu. Cenu za režii si tento film odvezl z filmového festivalu v Istanbulu v roce 2002.

Z dalších prací pro Českou televizi je třeba zmínit NEVÍME, CO JE ČAS (2003), dokument DOBROU CHUŤ (2004), cyklus televizních inscenací 3+1 s MIROSLAVEM DONUTILEM (2004 - 2006) či několik dílů televizního cyklu 13. KOMNATA. Pro televizi HBO ve spolupráci s produkční společností Total HelpArt T.H.A. režíruje cyklus stand up comedy NA STOJÁKA.

Zcela zvláštní kapitolu představuje v jeho tvůrčí cestě režie televizního záznamu divadelní show IVÁNKU, KAMARÁDE, MŮŽEŠ MLUVIT, ANEB, TAK TO MI HO TEDA VYNDEJ (2005), v níž herecký tandem Petr Čtvrtníček s Jiřím Lábusem reflektují korupční aféru v Českomoravském fotbalovém svazu.

Pátý celovečerní film MALÉ OSLAVY (2008) vznikl v koprodukci České republiky, Slovenské republiky a Itálie. Vypráví na pozadí rytmů salsy civilní příběh o vztahu mezi matkou a dcerou, dospívání a ztracené nevinnosti.

Ondřej Trojan – producent

Filmový režisér a producent, herec divadla Sklep se narodil na Silvestra roku 1959 v Praze. Pochází z herecké rodiny - herectví se věnuje jeho otec Ladislav i mladší bratr Ivan. Vystudoval gymnázium s vyznamenáním v roce 1979. Studoval na Pedagogické fakultě, kde ukončil osm semestrů v oboru matematika - chemie. Odešel, protože ho škola nebavila. Od počátku osmdesátých let pravidelně účinkuje s kultovním pražským divadlem Sklep. Kolegové z divadla ho vedle divadla inspirovali i k zájmu o film. Dva roky pracoval ve Filmovém Studiu Barrandov jako rekvizitář, připravoval se na přijímací zkoušky na FAMU v Praze, kam byl přijat na obor Filmová a televizní režie v roce 1985.

Na FAMU natočil své první krátkometrážní filmy, z nichž zejména televizní cvičení TÝDEN NA OBRAZOVCE a půlhodinový film SEDM vyvolaly nemalou odezvu na festivalech a mezi diváky. V porevolučním roce 1990 přerušil Trojan studium na FAMU v pátém ročníku, aby natočil svůj celovečerní debut podle scénáře spolužáků Petra Jarchovského a Jana Hřebejka PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (poprvé se v tomto filmu objevila před kamerou Aňa Geislerová). V roce 1991 Trojan odpromoval na FAMU.

V roce 1992 natočil pro Českou televizi dvoudílný film PENZIÓNEK, který mapuje nejlepší skeče a písně Divadla Sklep na přelomu 80. a 90. let. V témže roce založil s kolegy Tomášem Hanákem a Jiřím Burdou Filmovou a televizní společnost Total HelpArt T.H.A., která se zaměřuje na produkci celovečerních filmů, výrobu audiovizuálních děl a na manažerskou činnost pro Divadlo Sklep. O rok později režíroval již v produkci Total HelpArtu divácky velice úspěšnou adaptaci „sklepovsko-havlovského“ dramatu MLÝNY.

Total HelpArt T.H.A. v současnosti patří  k nejúspěšnějším producentským společnostem vůbec. Spolupracovala na všech filmech Jana Hřebejka (s výjimkou Šakalích let a Nestydy), a může se tedy pochlubit nominací na Oscara za nejlepší zahraniční film (MUSÍME SI POMÁHAT) a několika Českými lvy. Na prestižní cenu americké Akademie bylo nominováno i výpravné historické drama ŽELARY, které sám Ondřej Trojan natočil podle knižních předloh Květy Legátové Želary a Jozova Hanule. Tímto filmem Trojan dokázal, že je nejen schopný producent, který dovede vycítit silnou látku, ale i velice zručný režisér.

Ondřej Trojan realizoval:

TV filmy pro Českou televizi:

PENZIÓNEK (1992)

VELBLOUDI JDOU NOCÍ TAJŮPLNOU (1993)

HISTORKY OD KRBU (cyklus osmi filmových povídek, režie Ondřej Trojan, Tomáš Vorel, Zdeněk Tyc, Václav Koubek…, 1994, 1995)

SKLEP: MLÝNY (1994)

PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (1997)

MULTIKÁR MOVIE SHOW (1998)

WARTBURG MOVIE SHOW (1999)

TV pořady:

NA STOJÁKA (režie Zdeněk Tyc, 2004 -)

Dokumentární filmy pro Českou televizi:

TOTÁLNÍ VELBLOUD KRYŠTOFA TROBÁČKA (umělecký dokument o životě a díle pražského výtvarníka, režie O. Trojan, 1992)

PRAŽSKÁ 5 Z VÍDNĚ DO AKROPOLE (dokument o divadelním, výtvarném a hudebním společenství Pražská 5, režie Petr Nikolajev, 1995)

Celovečerní dokumentární filmy:

AFOŇKA UŽ NECHCE PÁST SOBY (režie Martin Ryšavý, 2004)

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY (režie Lukáš Přibyl, 2007)

Celovečerní filmy - jako režisér: 

PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (1990)

ŽELARY (2003)

Celovečerní filmy - jako producent: 

PELÍŠKY (režie Jan Hřebejk, 1998)

MUSÍME SI POMÁHAT (režie Jan Hřebejk, 2000)

CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)

KRUTÉ RADOSTI (režie Juraj Nvota, 2002)

PUPENDO (režie Jan Hřebejk, 2003)

ŽELARY (režie Ondřej Trojan, 2003)

HOREM PÁDEM (režie Jan Hřebejk, 2004)

KRÁSKA V NESNÁZÍCH (režie Jan Hřebejk, 2006)

MEDVÍDEK (režie Jan Hřebejk, 2007)

U MĚ DOBRÝ (režie Jan Hřebejk, 2008)

Jako herec:

SKLEP: MLÝNY (režie Ondřej Trojan, 1994) (TV)

PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (režie Ondřej Trojan, 1997) (TV)

MULTICAR MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1998) (TV)

WARTBURG MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1999) (TV)

CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)

SPRÁVCE STATKU (režie Martin Duba, 2003)

SKŘÍTEK (režie Tomáš Vorel, 2005)

GYMPL (režie Tomáš Vorel, 2007)

HERCI 

Irena Horváthová - Věra

Narodila se 9. ledna 1979 v Brně, je dcerou operní pěvkyně a kytaristy. Vystupovala s cimbálovou muzikou už ve svých sedmi letech. Zároveň od dětství milovala funky, což se ukázalo jako nejlepší příprava pro roli frontwoman moderní romské kapely. Od svých patnácti let Irena zpívala s kapelou Synergy. Po svém rozpadu se skupina v roce 1997 přetransformovala v Gulo čar, kde Irena vystupuje spolu se svým manželem Pavlem Dirdou.

Linda Rybová – Slečinka

Narodila se 15. října 1975 v Praze. Kromě herectví na konzervatoři v Praze vystudovala také balet. Po skončení studií nastoupila do pražských divadel. První bylo Divadlo Komedie, odkud zakrátko odešla do Divadla pod Palmovkou, hostovala též v Divadle v Řeznické. Známá je ale také z televize. V 15 letech si zahrála hlavní roli princezny v koprodukční filmové pohádce ŽABÍ PRINC (režie Juraj Herz), o rok později v televizní pohádce JAKÉ VLASY MÁ ZLATOVLÁSKA (režie Adam Rezek). Kromě televizních pohádkových inscenací hrála například i v hudebním filmu ŠAKALÍ LÉTA (režie Jan Hřebejk, 1993). Do širšího diváckého povědomí se dostala v roce 2000, kdy natočila filmy TMAVOMODRÝ SVĚT (režie Jan Svěrák) a KYTICE (režie F. A. Brabec). O rok později si zahrála vedlejší roli v německém filmovém hororu BAZÉN (režie Boris von Sychowski). Popularitu jí také přinesla role zdravotní sestry v televizním seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ anebo v seriálu LETIŠTĚ.

Linda Rybová žije s hercem Davidem Prachařem, s nímž má tři děti.

David Prachař - Kochta

Narodil se 15. ledna 1959. Pochází z hereckého rodu. V roce 1982 absolvoval pražské DAMU a kromě herectví využívá také svých hudebních a tanečních schopností. Osudově  na něj působila zejména spolupráce s režiséry Janem Grossmanem, Janem Nebeským a Michalem Dočekalem. Účinkoval například v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana, v Činoherním klubu. Významné bylo jeho působení v Divadle Komedie – však byl taky oceněn za titulní roli v tamním Hamletovi. Výrazné bylo též jeho účinkování v inscenaci Borise Rösnera Macbeth na Letních shakespearovských slavnostech. Od roku 2002 je stálým členem činohry Národního divadla, kde už několik let září v titulní roli Cyrana z Bergeracu.  V současnosti ho tam můžeme vidět ještě v Našich furiantech, v Richardovi III., Malé hudbě moci, v Benefici Vlasty Chramostové – Tři životy a v Nepříteli lidu. V televizních snímcích účinkoval například v ISABELLE, VÉVODKYNI BOURBONSKÉ, JÁNOŠOVĚ KOUZELNÉ FLÉTNIČCE, ve DNI, KDY NEVYŠLO SLUNCE, AŤ TEN KŮŇ MLČÍ! aj. Hrál v seriálech ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 3+1 S MIROSLAVEM DONUTILEM, HOSPODA, CHLAPCI A CHLAPI, NEŽ SE TÁTA VRÁTÍ. Do jeho filmografie patří SCHŮZKA SE STÍNY (režie Jiří Svoboda, 1982), NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (režie Jaroslav Balík, 1987), NEXUS (režie José María Forqué, 1994), povídkový film AGÁTA (1999). 

V roce 1994 získal ocenění v anketě kritiků za roli Hamleta a v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka za titulní roli v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi. Obdržel též Cenu Thálie 2006 za výkon v inscenaci Novecento – Magické piano na scéně Violy. Na Thálii byl nominován ještě dvakrát, za titulní roli v Coriolanovi a za roli v inscenaci Duše – krajina širá. Je rovněž nositelem ceny Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný.

Igor Chmela – Erik

Narodil se 2. ledna 1971 v Ostarvě. Vystudoval DAMU v Praze, poté byl členem souboru Národního divadla, posléze divadla Dejvického. Od roku 2002 je v angažmá pražského Divadla Na zábradlí. Na poli filmu debutoval v komedii režisérské dvojice Pavla Göbla a Romana Švejdy JEŠTĚ ŽIJU S VĚŠÁKEM, PLÁCAČKOU A ČEPICÍ. Dále si zahrál v psychologickém dramatu Roberta Sedláčka PRAVIDLA LŽI, v komedii Davida Ondříčka GRANDHOTEL, v tragikomedii Alice Nellis TAJNOSTI a ve filmu Petra Zelenky BRATŘI KARAMAZOVI. Je znám též z televizního seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ.

Vladimír Javorský – Hloušek

Známý všestranný herec a hudebník se narodil v Ostravě 2. května 1962. Už jako gymnazista hrál v amatérském Divadle na žíněnkách. Vystudoval brněnskou JAMU a hned poté se uchytil v brněnském Divadle na provázku. Posléze nastoupil do Činoherního klubu v Praze a v letech 1992-93 vystupoval ve Francii s divadlem Compagnie du Hasard. Od roku 1999 patří k oporám souboru Národního divadla v Praze (Hamlet, Hadrián z Římsů, Idiot, aj.). Pravidelně hostuje i na dalších scénách, vystupuje i v mezinárodním projektu bratří Formanů Obludárium.

Hrál hlavní roli v česko-americkém krátkém hraném filmu MOST (režie Boby Garabedian, 2000), který byl nominován na Oscara. Byl nominován na Českého lva za vedlejší roli ve filmu BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (režie Petr Nikolaev, 1997).

Na televizních obrazovkách se poprvé objevil už během studií v seriálu ČERNÁ ZEMĚ. Následovaly další televizní role - vojín ,,Kyslík" v seriálu CHLAPCI A CHLAPI (režie Evžen Sokolovský, 1988), záporná role Seppa ve VLAKU DĚTSTVÍ A NADĚJE (režie Karel Kachyňa, 1989), BYLO NÁS PĚT (1994) pod taktovkou režiséra Karla Smyczka, a určitě nejvýznamnější příležitosti se mu dostalo v koprodukčním seriálu NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ (režie Ivan Balada, 1990). Jana Kašpara Debureaua, světoznámého mima, zahrál Javorský skvěle. Možná i díky tomu, že se pantomimě věnoval už před natáčením a ve Francii byl nějakou dobu členem souboru, který žil jako opravdová kočovná společnost.

Objevil se v mnoha v celovečerních filmech, mezi něž patří například ČERNÍ BARONI (režie Zdeněk Sirový, 1992), NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA (režie Juraj Jakubisko, 1997), LOTRANDO A ZUBEJDA (režie Karel Smyczek, 1997), ENE BENE (režie Alice Nellis, 2000), KOUSEK NEBE (režie Petr Nikolaev, 2005), PANIC JE NANIC (režie Ivo Macharáček, 2005), CHYŤTE DOKTORA (režie Martin Dolenský, 2007), ROMING (režie Jiří Vejdělek, 2007), U MĚ DOBRÝ (režie Jan Hřebejk, 2007).

Hranice schopností Vladimíra Javorského ale nekončí na divadelních prknech nebo před kamerami. Javorský zpívá a hraje na saxofon a umí hned pět světových jazyků - anglicky, německy, rusky, polsky a francouzsky.

Petr Lněnička – Dosoudil

Narodil se 20. července 1979 v Litomyšli. Je absolventem DAMU na katedře činoherního divadla v oboru herectví. V současnosti působí především v Divadle Kašpar, kde výrazně zaujal rolí Hamleta, hostuje i v Dejvickém divadle. V epizodních rolích jsme jej mohli vidět v televizních seriálech REDAKCE, POSLEDNÍ SEZONA, LETIŠTĚ