Yann Tiersen, autor hudby k Amélii z Montmartru nebo Goody bye, Lenin!, doplní program Colours of Ostrava

 Program festivalu Colours of Ostrava doplní další čtyři významné zahraniční kapely, z nichž každá představuje jiný hudební žánr – od rocku přes elektroniku až po latinskoamerický hip hop. Francouzský hudebník a skladatel Yann Tiersen, autor hudby k filmům Amélie z Montmartru nebo Good bye, Lenin! a držitel mnoha ocenění, představí v Ostravě svoji rockovější podobu – s doprovodnou kapelou uvede velkolepé oratorium Dust Lane. Americká zpěvačka Santigold přiveze na Colours nadupaný hukot z newyorského popového undergroundu, ve kterém se odráží vlivy dubstepu, zpěvačky M.I.A., Portishead, Cure, Pixies, Bollywoodu a Lil Wayneho. Japonští Mono naopak zavedou diváky do světa, který někomu připomene například islandské Sigur Rós: při jejich koncertu zažijí vše od zklidňujících ambientních ploch až po pohlcující sonické výbuchy elektrických kytar. Trio Choc Quib Town z Kolumbie, držitelé Latin Grammy, přijíždějí do Ostravy s horkým tanečním mixem hip hopu, cumbie, salsy, jamajského dancehallu i zapomenutých stylů jako bunde, currulao nebo bambazú.

Yann Tiersen patří mezi ikony moderní hudby: svět klasiky odvážně zkombinoval s minimalismem, ambientem, rockem, elektronikou a šansonem, nikdy v sobě také nezapřel vztah k bretaňské tradiční hudbě a slabost pro Serge Gainsbourga. „Nemohu se zbavit dojmu, že neposlouchám Francouze. A říkáte Paříž, jak vás to napadlo?,“ řekl kdysi Philip Glass, když mu Tiersena pouštěli. Odhalil tak jádro jeho nevšední skladatelské originality: pochází totiž z Bretaně, kde se hraje výrazně odlišnější hudba než ve zbytku Francie. Tiersena víc než cokoliv francouzského ovlivnili Joy Divison s Penguin Café Orchestra a Michael Nyman – do jednoho Angličané. Yann Tiersen získal mnoho hudebních a filmových cen, nikdy ale netěžil z minulosti, neustále posouvá svou hudbu dopředu. Ovládá spoustu nástrojů, používá samply smyčců i velkých orchestrů a rád experimentuje: proslul například častým využíváním novodobého elektronického nástroje ondes martenot, hybridu varhan a thereminu objevující se později na albech Radiohead a Toma Waitse. Mohutně znějícím Dust Lane – velkolepou oslavou lidství v blízkosti smrti - jeho úsilí vrcholí.

Dark Stuff: https://www.youtube.com/watch?v=qnhe1i-iQqc

O zpěvačce, skladatelce a producentce Santigold alias Santi White se začalo mluvit jako o nové M.I.A., ovšem po vydání debutového alba to všichni vzali zpět. „Každý, kdo to tvrdí, je buď ignorantskej blázen, nebo přišel o uši,“ upozornil všechny Kanye West. Natočila jej před třemi lety s Diplo, Freq Nasty a právě s kamarádkou M.I.A., s níž pak vyjela na turné. Předskakovala poté Björk, Coldplay, Jay-Z, Beastie Boys, o její služby stál David Byrne, Pharrell Williams a The Streets. Její vlastní skladby vydané na singlech - Creator a LES Artistes – vyvolaly obrovskou vlnu nadšení a objevily se v celé řadě reklam. Letos by Santigold měla představit nové album, na kterém s ní spolupracovali Pharrell Williams a oblíbená skupina Devo.

L.E.S. Artistes: https://www.youtube.com/watch?v=kCeZzW54a2o

Jako málokterá skupina na světě dokáží japonští Mono oscilovat mezi ambientními plochami, pohlcujícím zklidněním a mohutnými sonickými výbuchy. Ztišenou romanci kytar, elektroniky a smyčců zvednou do monumentálních rockových oratorií, jejichž agresivní účinek představuje vlastně radostnou katarzi. „Od samého začátku jsem chtěl psát hudbu evokující film Prolomit vlny od Larse Von Triera,“ vysvětlil kytarista Takaakira Goto jeden z důvodů, proč hudba Mono svou atmosférou často připomíná soundtrack k filmovému příběhu o lidském zápasu s osudem a přírodními živly. Goto skupinu založil v roce 1999 v Tokiu společně s basistkou Tamaki, dalším kytaristou Yoda a bubeníkem Yasunori Takadou. Od prvotních vlivů My Bloody Valentine nebo Sonic Youth a minimalismu se Mono postupně během let dopracovali k současnému originálnímu zvuku.

Follow The Map: https://www.youtube.com/watch?v=8bAUK-aoqt8

Moonlight (live from dvd): https://www.youtube.com/watch?v=oaJbQm9zfPI

Nejsilnější zbraní kolumbijských Choc Quib Town zůstává schopnost zahrát vše strhujícím způsobem naživo: na podiu míchají s přizvanými hudebníky elektroniku s kytarami, píšťalami, dechy, dřevěnými bubny a marimbou. Černošské trio z města Quibdó vychází hodně z africké linie latinskoamerické hudby, což jeho hudbu staví do velmi originálního světla. Doma i ve světě si získali obrovskou popularitu mladickým elánem, roztančenou formou hip hopu a otevřenými, značně kritickými texty. Skladba De Donde Vengo Yo za kterou Choc Quib Town získali Latin Grammy, představuje vlastně nelichotivý obraz situace regionu Chocó. Zpívají ve slangové španělštině, i když už mezitím přesídlili do hlavního města Bogoty, aby byli blíž žhavému hudebnímu dění, což se jim vyplatilo. Získali kolumbijskou cenu Nováčka, zahráli si na prestižním festivale SXSW v americkém Austinu, objevili se na veletrhu WOMEX, roztančili Glastonbury a status velké světové hvězdy world music stvrdili předloňským mezinárodním albovým debutem Oro (Zlato), za který byli nominováni na Grammy.

https://chocquibtown.com/

https://www.myspace.com/chocquibtown

De Donde Vengo Yo: https://www.youtube.com/watch?v=yMS4J6Gp6e4

Somos Pacifico: https://www.youtube.com/watch?v=reB4YLs-49U

www.colours.cz